Ke kávěZe života

Pomalé běhání

vložil Vladan 02. 10. 2019 1 komentář

Peklo zamrzlo! Běhám a baví mě to. Abych vás dostal trochu do obrazu, proč jsem z toho tak na větvi, tak zabrousím do historie. Vím naprosto přesně, kdy jsem přestal ve větší míře sportovat. Do 12 let jsem hrál závodně fotbal a trávil většinu času venku hraním her s kamarády, ježděním na kole, prostě pohybem. A pak přestoupil ze základky v Koryčanech do Kyjova na gympl. Stal jsem se mladým nadějným intelektuálem, pro kterého byl sport trošku pod úroveň. Hlavně nechytnout pot. Samozřejmě to přeháním, ale ono na tom něco bude. Tělocviky jsem nesnášel, pokud jsme tedy nehráli fotbal nebo florbal. Běh na čas a další výkonnostní disciplíny ve mně jakoukoliv lásku k pohybu naprosto zadusili.

Na výšce jsem už neměl ani tělocvik povinný. Sem tam se něco podniklo (squash, plavání, pinec), ale nic soustavného. První vlašťovka bylo pořízení nového kola někdy před 8 lety. To mě docela chytlo a vydrželo až doteď, i když jsem nikdy nebyl pořádně ve formě.

Po vysoké pracovní zápřah, který jsem moc nedával, střídání zaměstnání, nervy, shon, no však víte, proto jsem tenhle blog založil, abych s tím něco udělal 🙂 Každopádně na fyzičku jsem zapomínal a tělo se letos v zimě přihlásilo a řeklo dost. Neustálé bolesti hlavy, závratě a únava, na kterou spánek nepomáhal. Zachránil mě až pohyb. Zkusil jsem na jaře vyjet na kolo a hned mi bylo o něco líp. Tak jsem na doporučení fyzioterapeuta zkusil i běh. Podle jeho doporučení – pěkně pomalu, držet tep kolem 140, střídat běh s chůzí a 30 minut stačí. Ale aspoň 3x týdně.

A ono to zafungovalo velice rychle. Problémy odezněly. A já se po každém běhu cítil skvěle. Měl jsem mnohem víc energie, jak kdyby mě někdo připojil na nabíječku. O dobrém pocitu mluvit nemusím, to si asi každý umí představit.

Pooomaaaluuu

A za tohle může jeden jednoduchý aspekt. Běhat pomalu. Kdybych do toho šel „přirozeně”, tak běžím na krev a během 5 minut vyplivnu plíce. Nebudu se cítit dobře a rozhodně se nebudu těšit na další běh. Což byl případ mých historických pokusů o běhání (různá nutkání jsem měl). Za mě tedy základní rady, jak si běhání nezhnusit hned na začátku.

  • Nestydět se běhat pomalu a střídat běh s chůzí.
  • Nedělat si velké oči a opravdu dodržet jen těch 30 minut, ono to na začátek je až až.
  • Koupit si dobré boty, dělá to fakt hodně.
  • Pomůže nějaký chytrý náramek na sledování tepu, člověka to pak hlídá, aby se nepřetáhl a držel pomalé tempo. Tep letí nahoru hooodně rychle 🙂
  • A doporučím hudbu do uší. Mě to hrozně nakopne a běh si víc užiju / prožiju. Na Spotify jsou různé playlisty určené k běhu (navybírané písničky v určitém tempu).

Podobné

1 komentář

Na cestě #10: Vysněno, pohyb, synťáky - Zpomalit.cz 08. 12. 2020 at 00:08

[…] Běh se stal přirozenou součástí mého životního stylu. A letos ještě (dost možná každotýdenní) výšlapy do přírody. Oboje to krásně vyvažuje sedavé a intelektuální zaměstnání, které někdy fakt dává psychicky zabrat. Já vím, že je to teď dost vyhypovaná záležitost a běhá každý druhý, ale je to fakt boží. Fyzické a psychické zdraví jde ruku v ruce a vzájemně se to krásně podporuje. Takhle dobře jsem se roky necítil. Není to samozřejmě jen kvůli běhání, makám na své pohodě i v jiných rovinách, ale ten pohyb tomu hodně pomáhá, protože dodává energii – třeba na to se s různýma sračkama poprat, nebo je prostě hodit za hlavu. […]

Odpověz

Vlož komentář