Na cestě #8: Když nemáš zdraví, nemáš (skoro) nic

Nikdy jsem nebýval nějak často nemocný. Antibiotika jsem bral jen párkrát v životě a to hlavně jako dítě. V dospělosti si ani nepamatuju kdy naposled. Občasné rýmečky jo, ale kdo ne. Proto se mnou docela zamávalo, když jsem zažil stav, do kterého bych se nerad dostal znovu. Nechci tu probírat své anamnézy, důležité pro tento příběh je, že jsem se víc jak 2 měsíce necítil dobře a doslova jen přežíval. Sice jsem jaksi zvládl pracovat (protože nepracovat si jako živnostník prostě nemůžu dovolit), ale vše ostatní šlo dost bokem. A přiznávám, že má psychika trpěla. Necítit se dobře, nevědět proč ani jak dlouho to bude trvat – pro mě je to vlastně dost noční můra. Ztratil jsem chuť cokoliv plánovat, protože jsem nevěděl, jestli na to budu mít sílu.

A proč to vlastně píšu? Protože je to vzkaz pro budoucího Vladana. Aby si připomněl, jak mu bylo zle, a aby vytrval o své zdraví pečovat. Faktem totiž je, že mě to donutilo se ke svému tělu chovat lépe a tak jako dlouhodobě udržitelně.

Budoucí Vladane

„Máš sedavé zaměstnání, takže se kurva musíš hýbat víc, než jít jednou za měsíc na výšlap. Fyzioterapeut ti ukázal cvičení a naordinoval 3x min. 30 minut aerobní pohybové aktivity týdně. Takže doufám, že to platí a děláš to pořád. Snad už tím pádem nejsi taková zdechlina. Taky doufám, že ses nepřestal saunovat, protože krom posílení imunity jsi aspoň pár desítek minut jen sám se sebou a svým tělem a pustíš všechny ty srance z hlavy. Masáž si taky jednou za čas dopřeješ, že? O tom, že když máš nějaký zdravotní problém, tak ho neodkládáš na neurčito, se zmiňovat snad nemusím. Věřím, že jsi ani neustoupil ze svého jídelníčku a jíš tak, jak ti dělá dobře, ne tak, jak je ti to pohodlné. A přál bych ti, aby sis konečně našel rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, protože teď ti to pořád moc nejde.”