Manifest disfrutalismu: Nadšení, úzkost a vystřízlivění na 80 stránkách

Co to vlastně Manifest disfrutalismu je? Jde o tenkou brožurku popisující životní filozofii anonymní české ženy žijící na španělské venkově. Slovo disfrutalismus je odvozeno od španělského slova disfrutar, což znamená „plně vychutnat“. Brožurka popisuje alternativní životní styl založený na lidských vztazích a vzájemné užitečnosti, čímž má být minimalizována potřeba peněz. Stručně řečeno, disfrutalisté se snaží omezit zbytečné (konzumní) potřeby, být co nejvíce soběstační, práci a věci navzájem směňovat (nikoliv za peníze) a smysl života vnímat v osobním kontaktu s přírodou a ostatními lidmi.

Rozporuplné pocity

Brožuru jsem přečetl v podstatě na jeden zátah, je opravdu krátká. A článek píšu jen pár minut po dočtení, dokud jsou pocity čerstvé. Během čtení jsem totiž prožíval velmi protichůdné pocity. V prvním plánu nadšení, že je možné žít „jinak“, avšak v pozadí zároveň také úzkost, že jsem v kritizovaném konzumu až po uši. Celé pak završeno vystřízlivěním plynoucím z poznání, že tato filozofie má dost vážné trhliny.

Nadšení ve mně vyvolával způsob, jakým disfrutalisté přistupují k životu a věcem. Jak se člověk, když chce, dokáže vymanit z informační tsunami, užívá si prostého života, konzumuje lokální produkty, opravuje staré věci a dává jim nový smysl. Jak může mít radost z vlastní ruční práce a ze vzájemné pomoci podobně smýšlejících lidí. Druhá polovina brožury pak popisuje (kritizuje) současnou konzumní společnost takovým způsobem, až to bolí. Povrchnost, konzum, zotročení, politikaření, manipulace, práce na hovno. „Ta ženská má pravdu“, uznávám, protože se v tom sám poznávám.

Celá kniha končí fiktivním volebním programem distrutalismu. Nevím, do jaké míry to měla být nadsázka, ale pro mě to bylo v podstatě potvrzení, že autor (autor však uveden není) už překročil určitou hranici a dostal se mimo realitu. A mé vystřízlivění bylo završeno uvědoměním několika trhlin, které z disfrutalismu dělají výstřelek pro pár nadšenců schopných využít situace.

Alternativa nemůže existovat bez hlavního proudu

Disfrutalismus by nemohl fungovat sám o sobě. On k sobě tu konzumní společnost potřebuje a těží z faktu, že je možné udělat krok stranou, mimo hlavní proud. Spoustu konzumních vymožeností nechává s opovržením proplout, ale sem tam vytáhne nějakou životně důležitou „součástku“, bez které by to nefungovalo, nebo by to nebylo až tak růžové. Disfrutalismus má navíc to štěstí, že nikoho z toho mainstreamového proudu vlastně nezajímá. Disfrutalisté nejsou pro konzum nebezpeční, ani potřební, a tak si (zatím) mohou žít nepozorovaně tak trochu stranou zbytku společnosti.

Celá filozofie je ve své podstatě zpátečnická a nebere v potaz (přirozený) vývoj společnosti a technologií, kterému se bránit nedá. Často se ohlíží do minulosti a snaží se některé aspekty vrátit. Proti inspiraci v minulosti nic nemám, ale místo vymezování se vůči současným trendům bych upřednostnil návrhy, jak pokrok „zlepšit“, nikoliv zastavit, či snad dokonce vrátit.

Můj článek nakonec vyznívá asi dost kriticky. A je to tak dobře. Manifest disfrutalismu určitě stojí za přečtení. Za nahlédnutí, jak žít jinak, a jak přemýšlet o ekologické stopě, kterou s sebou současný konzumní životní styl nese. Ale rozhodně to nevnímám jako směr, který by měl (vy)léčit rány současné společnosti.

Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství Peoplecomm.