Tři měsíce jsem nic nenapsal. A má to celkem jednoduchý důvod. Prostě se mi nechtělo 🙂 Žádné z témat, které mě napadají nebo které mám v šuplíku, ve mně neprobudilo touhu hodit ho na obrazovku. Dnes jsem si ale po práci skočil na malého Mazáka do kavárny a zastihl mě jarní deštík, který mě tu uvěznil. Jaká to smůla! Tak jsem vytáhl notebook a pustil se do toho.
Teď už k tématu článku. Další důvod, proč už nejsem na blogu tak aktivní, je, že mám pocit, že už jsem v oblasti zpomalování dosáhl určitého milníku. A jsem s tím prostě spokojený.
Pomalý freelancer
Hlavní zásluhu na tom měl můj přechod na volnou nohu. O tom se plánuju rozepsat v budoucnu víc, ale teď alespoň ve zkratce. Za méně času, s lepším pocitem vykonané práce a s menším stresem si vydělám cca stejně jako ve stresujícím zaměstnání, které mě vždycky něčím štvalo. A postupně se to lepší.
Užívat si přítomnost
Tohle se teda teprve učím. Ale když je člověk ve větším klidu, tak to jde snáze. Prostě si uvědomovat, že jsem tady a žiju. A že třeba dělám něco, co je vlastně hrozně příjemné a nejde jen o povinnost, kterých máme jinak nad hlavu.
Nenechat se semlít okolím
Neustále čelíme tlakům okolí, které se nás pokouší formovat – zřetelně i skrytě. Stále nám někdo něco přikazuje nebo podstrkuje. Pokud není člověk dostatečně silný, snadno tomu tlaku podlehne. A nežije tak, jak by chtěl a jak by pro něj bylo přirozené. S tímhle bojuju, jak se dá. A nese to plody. Přestávám mít pocit, že nežiji ve vlastní režii 🙂
Co bude tedy dál?
Blog zavřít neplánuji. Jen to teď bude sváteční záležitost. Co se týká mě osobně, tak budu dál pracovat na tom, abych svůj život prožíval, nikoliv pouze přežíval. A jak jste na tom vlastně vy, čtenáři? Pokoušíte se o něco podobného jako já?
