Ze života

S kým závodíme? Sami se sebou?

vložil Vladan 01. 05. 2016 0 komentářů

Před několika lety jsem se nadchnul do cyklistiky, ve snaze dělat nějaký sport. Sám jsem překvapený, že mi to vydrželo a pravidelně brázdím okolní lesy a pole do teď. Dnes jsem v letošním roce vyjel poprvé a snad vlivem mého rozhodnutí zpomalovat, jsem zažil opravdu výjimečně uspokojující výlet.

Po zimě většinou plánuji první trasu velmi opatrně. Spíš cyklostezky a rovinky, abych se měl sílu vrátit. Tentokrát se mi ale cyklostezkovat nechtělo a rozhodl jsem se vyjet do z mého úhlu pohledu vzdálenějších kopců a lesů. Jak jsem z toho měl vítr, tak jsem hned od začátku šetřil síly. A víc si jízdu užíval – prostě se kochal, jak pan doktor ve Vesničko má středisková.

Proč pořád závodím?

Když už jsem byl v půlce a ládoval se banánem, začal jsem přemýšlet, proč mě to dnes tak baví? V duchu jsem si začal promlouvat do svědomí: “Doprdele, proč se vždycky tak ženu? Proč jedu na výlet s cílem ho absolvovat co nejrychleji nebo ujet co nejvíc kilometrů? Jsem snad nějaký profi závodník? ”

 

To je dost, že jsi mě letos konečně vyvezlo! #slow #bike #trip #biketrip #slowtrip #czech #landscape #zpomalit_cz

Fotka zveřejněná uživatelem Vladan Košut (@dalajvladan),

 

Hrozně se mi ulevilo díky zjištění, že nemusím závodit – a to ani sám se sebou. Že si nemusím dokazovat, kolik toho na kole ujedu. Bylo to osvobozující.

Závodíme snad ve všem

To však nebyl všem zážitkům a prozřením konec. Další zastávku jsem si udělal na posezení mezi vinohrady u kapličky a posledního zastavení křížové cesty, asi 1 km od typické jihomoravské vesničky. Za chvíli vidím přijíždět naleštěné auto z cizí poznávací značkou – to vinaři určitě nebudou. Auto zastavilo u kapličky a vystoupil pár ve středních letech, oblečeni jak na lázeňskou promenádu. Pán držel v ruce foťák s obrovským objektivem, dvakrát si cvakl kapličku, dvakrát svou paní u kapličky a nakonec i křížovou cestu. Pak nastoupili a odjeli zpět. Celá akce netrvala ani 2 minuty. Není to trochu na hlavu?

 

prijet-nafotit-odjet

S úsměvem do cíle

O to víc v kontrastu druhého páru, tentokrát však už domorodců. Věkově kolem sedmdesátky, štrádovali si to z procházky zpět do vesnice. No, z procházky. Pán měl v ruce asi 1,5metrový model letadla, větroně. Představa, že si tito dva důchodci na poli hrají s modelem letadla, mi vykouzlila úsměv na tváři.


Podobné

Vlož komentář