Rozhodl jsem se zpomalit

Je pátek 30. 10. 2015 – den před mými 29. narozeninami. Mám dovolenou a zrovna ležím v posteli a přemýšlím. Před chvíli jsme se vrátil z dvoudenní návštěvy kamaráda, který bydlí sám v domku v malé vesničce. Již před několika lety vyměnil teplo kanceláře za manuální práci v lese. My z „civilizace“ ho občas jezdíme navštívit. Užíváme si ty pro nás vzácné okamžiky klidu a sepětí s přírodou. Zatápíme dřevem v kotli, abychom měli teplou vodu ve sprše, pozorujeme bezstarostné kočky a vydáváme se načerpat duševních sil do okolních lesů. Najednou vnímám čas i svět kolem sebe mnohem intenzivněji, vše má ostřejší obrysy a intenzivnější barvy. Takové vytržení ze stereotypu mě vždy donutí zapřemýšlet na svým životem.  Uvědomím si, že ty běžné dny mi utíkají před očima jako zrychlený film.

Chtěl bych ten film zpomalit. Jak toho ale dosáhnout dlouhodobě, aby to nebyla jen krátkodobá odchylka od normálu? A jak mám zpomalit svůj život a přitom nedělat ve své pracovní kariéře obrat o 180 stupňů? Jak mám skloubit „moderní“ způsob života s touhou žít pomalu a intenzivně?

To momentálně nevím, ale jsem rozhodnutý tomu přijít na kloub.