Ze života

Recenze: Chvála pomalosti (Carl Honoré)

vložil Vladan 27. 01. 2017 2 komentáře

Dal jsem si na čas. Více než rok po spuštění webu jsem přečetl knihu, která stála za jeho zrodem. Už jsem o ní psal jednou, to když jsem byl na začátku. A teď jsem na konci a můžu ji zhodnotit celou.

Recenze to nebude nijak podrobná či odborná. Můj závěr je jednoduchý. Jde o nadmíru komplexní (ale čtivé) pojednání o světě v kontextu času a rychlosti. Autor začíná na příkladech z běžného (a jeho osobního) života ukazovat, jak si nás podmanila touha po rychlosti, jak se kvůli tomu často chováme iracionálně. Ohlíží se i do minulosti, aby pochopil, kde jsou kořeny onoho zrychlování. Zjišťuje, že to není záležitost posledních několika málo desítek let. Výrazným pudem ke zrychlení byla průmyslová revoluce v 19. století a již v té době se začaly objevovat nesouhlasné názory.

Skoro všechno jde dělat pomalu

V další částech knihy pak na různých tématech ukazuje, že dělat věci pomalu, vede často k mnohem lepší výsledkům. Pomalé jídlo, pomalá města, pomalá mysl, pomalé cvičení, pomalá medicína, pomalý sex, pomalá práce, pomalé trávení volného času, pomalá výchova dětí. Ve všech těchto oblastech objevuje principy pomalé filozofie a podporuje její “platnost” rozhovory s lidmi, kteří ji úspěšně uplatňují a prosazují. Zpomalit v různých oblastech života si také vyzkoušel na vlastní kůži.

Osobně mě zaujala část o hudbě – o dirigentovi, který záměrně hraje skladby pomalu a obhajuje to tím, že autoři klasických děl psali skladby v mnohem pomalejším tempu, než v jakém se dnes hrají. Ferenc Liszt prý v dopise datovaném 26. října 1826 napsal, že mu trvalo přesně jednu hodinu přehrát Beethovenovu sonátu Op. 106. O padesát let později Arthur Schnabel již potřeboval jen 40 minut. Dnes ji někteří interpreti zvládají za 35.

Klíčem je rovnováha

Knihu určitě doporučuji, protože otevře oči a zároveň ujistí, že dělat něco pomalu, rozhodně neznamená špatně. Avšak Carl Honoré nedělá z pomalosti kult. Nabádá najít rovnováhu. “Rychlost může být zábavná, produktivní a mocná a bez ní bychom byli chudší. Pomalá filozofie nabízí uprostřed toho, co svět potřebuje, recept na snoubení la dolce vita s dynamikou věku informací. Tajemství spočívá v rovnováze: místo toho, dělat vše rychleji, dělejte všechno správnou rychlostí. Někdy rychle. Někdy pomalu. Někdy něco mezi. (…) Každý musí mít právo zvolit si tempo, ve kterém je šťastný.”

Na čtečky se moc nemyslelo

Na závěr jedno upozornění. Rozhodně si nekupujte elektronickou verzi určenou pro čtečky (AZW3, MOBI, EPUB), protože na každé stránce vás zaskočí chybějící velká písmena na začátku vět, občas chybí mezera nebo se naskytne jiná podobná vylomenina. PDF verze je však v pořádku. Někdo to asi dělal ve spěchu 😀 Je to takový paradox. Chtěl jsem knihu o zpomalení, ale chtěl jsem ji rychle a tak jsem si koupil elektronickou. Přitom jsem ji začal číst po několika měsících od zakoupení a četl ji víc než půl roku. Po dočtení jsem si pro klid duše objednal i tu papírovou. Taky abych si ji mohl dát do knihovničky 🙂

 


Podobné

2 komentáře

Wu 27. 01. 2017 at 19:01

Doporučuji přečíst ještě Eriksenovu Tyranii okamžiku (http://blog.wuwej.net/2010/10/26/thomas-hylland-eriksen-tyranie-okamziku.html)

Odpověz
Vladan 27. 01. 2017 at 20:11

Díky za tip 😉

Odpověz

Vlož komentář