Ze života

Příběh vizitky

vložil Vladan 01. 03. 2017 0 komentářů

Moje volná noha se blíží a já se na to poctivě připravuju. Včera mi z tiskárny dorazily vizitky! Ano, ty papírové kartičky, které už možná někdo považuje za přežitek. Já ne. I když jsem digitální pošahanec, vizitky považuju za užitečné i v dnešní době. Za prvé je to stále nejsnadnější způsob, jak základní údaje o sobě předat, za druhé těch pár centimetrů čtverečních o majiteli říká víc, než je tam napsáno. A co tedy říká moje vizitka o mně?

Jsem prostě Vladan Košut

Nejsem firma, nechci logo, nemám jednotný vizuální styl. Moje značka je moje jméno, moje fyzická podoba a otisk mých činů ve světě. Jednoduše, “jsem Vladan Košut”.  Vizitku dávám lidem, se kterýma jsem se osobně potkal. Cílem tohoto formálního aktu je předání kontaktů a připomenutí se v době, kdy ji druhá strana vytáhne a bude vzpomínat, komu asi tak patří. Proto ta fotka obličeje, kterou někdo může považovat za projev narcismu. Má však opodstatněný důvod.

Na webu sice používám ještě označení “systematický kreativec” – v místě, kde je zvykem psát, čemu se daná osoba věnuje. Já to však momentálně do jednoho či dvou slov shrnout nedokážu. Vymyslel jsem si tedy tento pro mnohé protimluv, který víc, než co dělám, popisuje, jaký jsem (nebo si to o sobě aspoň myslím). Na vizitku jsem se ale rozhodl systematického kreativce nedat. Ještě jsem se s tím tak úplně neztotožnil, protože mám pocit, že slovo “kreativec” už je dost zprofanované a ne všichni ho chápou stejně. Absence pracovního zařazení zajišťuje vizitce dlouhověkost a mé peněžence alespoň nějakou úlevu.

Dokonalá vizualizace mého zadání

Součástí zadání však bylo, aby se systematičnost a kreativita do vizitky promítla. Grafička Lemka Otáhalová, které nejen tímto za skvělou vizualizaci mé představy velmi děkuji, vymyslela to “jsem” napsané precizním seriózním fontem, ale s “ujetou” tečkou. Já to vnímám jako vyjádření, že si lajznu udělat pravidly svázanou věc jinak, pokud k tomu mám argument. Jak se říká, “pravidla může porušovat jen ten, kdo je zná.” Lemka na mou prosbu o vysvětlení odepsala: “Ta tečka je podprahovou zprávou o tom, že nejsi žádný suchar.” Že děkuju:-)

Na některé Lemčiny výtvory se můžete mrknout zatím jen na Instagramu. Ale šušká se, že připravuje nový web s aktuálním portfoliem a bude nabírat nové klienty. Už teď se těším na další spolupráci.

V původním návrhu byla všechna písmena i ve jméně malá. Asi 14 dní jsem přemýšlel, jestli to tak nechat. Nakonec jsem vyměkl a “vydupal” si úpravu. Přeci jen kladu důraz při svých činnostech i na psaní a každej přece ví, že osobní jména se píšou s velkým, ne? Ujetá tečka mi bohatě stačí. Hlavně mi teď nikdo nepište, že by to bylo lepší všechno malýma 😀

Neklást žádné meze

Od začátku jsem počítal s tím, že bude možné na vizitku cokoliv dopsat. Samozřejmě se vybízí ono pracovní zařazení. Jakmile jsem uviděl tu celou černou druhou stranu, utíkal jsem do papírnictví koupit bílý popisovač. Co na to říkáte? (Kromě toho, že mám hnusnej rukopis…)


Podobné

Vlož komentář