Nerad plánuju, nerad se připravuju – to jsou důvody, proč v posledních letech má dovolená vypadala tak, že jsem si někdy na jaře říkal, že až přijde léto, tak něco vymyslím a na poslední chvíli někam do zahraničí vyrazím. Jenže ono pak přišlo léto, já zjistil, že vlastně nemám žádný týden celý volný, a dopadlo to tak, že jsem vyrazil na 4 dny někde po Česku. Mimochodem, nemám nic proti dovoleným v tuzemsku, ale jistou potřebu, vyrazit někam dál, poznat nové kraje a zažít dobrodružství, mám. Jen to dosud většinou zařídil někdo jiný a já se jen přidal.
Letos se to však nějak dobře sešlo a motivace někam vycestovat za ta léta nabyla na síle, že jsem překonal odpor a regulérní týdenní dovolenku naplánoval. Sice jen 3 týdny před odletem, ale u mě úspěch!
Nečekejte ode mě cestopis, těch je plný internet. Já chci jen popsat své pocity a ukázat, že každý je svého cestovatelského stylu strůjcem. Nejsem zkušený cestovatel a pro spoustu světoběžníků to může být banální a nezajímavá záležitost, kterou zažívají několikrát do roka. Ale věřím, že jiné můžu nadchnout a motivovat taky někam v podobném stylu vyrazit.
Za dobrodružstvím
Gran Canariu na motorce jsem měl v merku už nějakou dobu, protože tam jezdí můj oblíbený motorkový Youtuber, Jindra Fáborský, točit v zimě. Je tam super motopůjčovna, kterou provozuje jeho český kamarád, Ondra Vymětalík. Takže to jsem měl zajištěné to kýžené dobrodružství – řidičák mám 3. sezónu a zatím jsem jezdil jen v okolí 100 km od Kyjova.
Dobrodružství pro mě ale bylo i dostat se z letiště na ubytování. Google Maps moc nefungovaly. Autobusové spoje, které mi to našlo, buď nejezdily vůbec, nebo mi řidič řekl, že tam nejede a poslal mě na jiný. Vzhledem ke zpožděnému letu jsem posunoval nástup na ubytování, takže každé zdržení bylo nežádoucí. Věděl jsem, že místo kam jedu, je autobusové nádraží pod zemí. Vystoupil jsem tedy na prvním podzemním nádraží, kde se zdálo, že vystupuje celý autobus. No, autobus pokračoval dál a já zjistil, že těch podzemních nádraží mají víc. Po zkušenosti s autobusy jsem tedy nakonec zamířil k taxíkům a nechal se k ubytování za 7 Éček i s dýškem dovézt (taxíky tam mají levné).
Komfortně
Letět sám na dovolenou do zahraničí je pro mě vystoupení z komfortní zóny. Takže jsem se to všechno snažil zařídit tak, aby to bylo co nejpohodlnější. Přímý let z Prahy, do Prahy autem až na letiště, garsonka přes Airbnb 2 minuty od pláže a 3 od motopůjčovny. A jak už jsem psal, ověřená půjčovna s motorkama ve skvělém stavu, kde se navíc jako bonus domluvím česky.
Kanárské ostrovy jsou pro mě dostatečně exotická země, přitom evropsky vyspělá a bezpečná, jen 4-5 hodin letu a 1 hodinu časové posunu. S angličtinou jsem taky v drtivé většině pochodil, což bylo ale asi i tím, že jsem komunikoval hlavně s lidmi, kteří běžně přichází do styku s turisty.
Gran Canaria na motorce
Gran Canaria má cca 50 km v průměru a já bydlel v jeho severní části – hlavním městě Las Palmas, které má prý velikost jako Brno. Fajn bylo, že se z něj dalo vyjet rychlostními silnicemi a sotva člověk z dálnice sjel, už byl v zatáčkovitých cestičkách stoupajících k nejvyššímu bodu uprostřed ostrova (necelých 2000 m. n. m.).
O tom, že je to motorkářský ráj, netřeba spekulovat. Nerozbité silnice (asi i díky místnímu stálému počasí a menšímu provozu aut) a doslova oceán zatáček. Někdo by mohl namítnout, že 50 km v průměru musí člověk projet, ani neví jak. Fakt je ale ten, že síť cest je dost hustá, průměrná cestovní rychlost je hodně nízká a příležitostí, kde zastavit a kochat se, je nepočítaně. Při cestě ze serveru na jich přes střed ostrova člověk najede 80 km a trvá to přes 2 hodiny.
Hustota dopravy byla poměrně malá (jen kolem větších měst), řidiči jsou ohleduplní, takže jsem se cítil bezpečně. Ani ostatních motorkářů jsem nepotkal tolik, kolik jsem jich čekal. Síť čerpacích stanic poměrně hustá, takže se člověk ani nebojí, že by skončil (s benzínem) na dně.
Motorku jsem měl 3 dny a bylo to dost vyčerpávající. Nepřikoupil jsem si žádný box na moto a jezdil s poměrně těžkým batohem na zádech, což byla docela chyba – bolela mě z toho záda. Provozovatel půjčovny mi na mobil poslal itinerář na motovýlety na 3 dny a já se jím z velké části řídil. Projel jsem většinu ostrova, ale nejvíc času strávil uprostřed v horách, kde je míň osídlení, jsou tam i borovicové lesy a vůbec je to tam prostě boží.
Počasí byla kapitola sama o sobě. Předpovědi nebyly nic moc. V podstatě celý týden mi to hlásilo zataženo a přeháňky (v Las Palmas), teploty max 24 stupňů. A taky tedy silný vítr, ale ten je tu asi furt. Jenže počasí tu funguje jinak, než jsem zvyklý. Nad Las Palmas prostě ležel po většinu týdne mrak, nad ránem i pršelo, ale jak jsem dopoledne vyjel pryč, tak většinou obloha bez mráčku. Jen první den jsem se vracel přes mrholení, jinak mi to vždycky nějak vyšlo a nezmokl jsem. Ve výše položených oblastech mi mobil ukazoval jen 18 stupňů a ve stínu bylo chladno, ale slunko žhnulo, takže se to pěkně kompenzovalo. A na jihu bylo 26 a tam už mi bylo dost horko.
Las Palmas / Las Canteras pěšmo
Druhou polovinu pobytu jsem pak strávil přímo v Las Palmas, v okolí pláže Las Canteras, kterou různé texty označují za nejhezčí evropskou městskou pláž. Nemám moc srovnání, takže nedokážu posoudit. Nevím, jestli to tak bylo i ty dny, co jsem byl na motorce mimo, ale přes den se vždycky udělalo hezky a zatáhlo se zase až na večer (a to pak byla i docela zima).
Pláž má 3 kilometry, v severní je víc turistická, s lehátky, hřišti na volejbal, žlutým pískem a chráněná útesem, takže vlny tu nejsou tak velké. Směrem na jih postupně přechází v černý písek a klesá dolů, takže z promenády se k ní musí po schodech. Na jihu je taky surfařská lokalita, protože tam už ji nekryje útes a velké vlny jdou až na pobřeží.
Já jsem se tedy opět utvrdil v tom, že nejsem plážový typ. Prostě si nedokážu představit, že celý den ležím na pláži. Krom toho, že bych byl spálený jak paprika, tak by mě to fakt nebavilo. Ale zajít si z bytu skočit do moře, uschnout a jít si po svých, to se mi líbilo. Takže to vypadalo tak, že jsem chodil a posedával po promenádě, sledoval surfaře a střídal posezení v nějaké restauraci nebo kavárně s občasným vykoupáním. Mimochodem doporučuju kavárnu Un Lugar, která slouží i jako coworking a provozuje ji přítelkyně od Ondry.
A aby to teda nebyla až taková flákárna, tak jsem si jeden den udělal výlet do historického centra města (opět jsem se cpal do špatného autobusu), mrknout na jejich trh, katedrálu, muzeum a historické uličky.
Pomalá dovolená
A to je asi tak skoro všechno. Vrátil jsem se (u)spokojený a na nějakou dobu utišil své cestovatelské choutky. S dobrým pocitem, že jsem si splnil jeden z menších snů. Neždímal jsem těch pár dní za každou cenu, abych toho viděl a zažil co nejvíc. Což dokazuje i lehce úsměvný zážitek ještě před odletem. Zaskočil mě kamarád, který se mě ptal, co mám v plánu tam vidět. Že ho to vždycky baví si všechno dopředu načíst. Odpověděl jsem mu, že mám v plánu 3 dny jezdit na motorce a ty další 3 dny se uvidí…
-> Archiv instagramových storýček 🙂 <–
