Ze života

Návrat do Středozemě

vložil Vladan 06. 03. 2016 0 komentářů

Dnes jsme se s B. podívali na poslední díl filmu Hobit. Nebudu tu hodnotit jeho (ne)kvality, ale jedna věc se mu opravdu povedla. Teda spíš mně se díky němu něco povedlo. A to pohnutí bylo takové, že to prostě musím hodit “na papír” hned teď v neděli před půlnocí, dokud to ve mě ještě žhne.

Výlet do dětsví

Vrátil jsem se dnes díky Hobitovi do doby, kdy byl život takový, jaký bych ho chtěl mít. Do doby, kdy nic nebylo nemožné a i ty nejšílenější nápady se daly zrealizovat, byť jen v mé fantazii. Do do doby, kdy mně bylo 12 let a já jsem hltal knížku o hobitech, trpaslících, elfech, skřetech a všech těch stvořeních, která v mé hlavě měla naprosto jasnou podobu. O místech a událostech, které jsou sice vymyšlené, ale podané tak, že není problém uvěřit, že se to opravdu někdy někde stalo. Do doby, kdy byl život jednoduchý a ničím neomezený.

Po filmu jsme sice s B. měli náš typický úklidový den, ale já se tak aspoň za hučení vysavače mohl v duchu ponořit do jiného času a vzpomínat, co všechno jsem v těch letech prožíval. A večer ve sprše, kde mi vždycky hlavou letí nejvíc myšlenek, které bych nejraději nahrával na nějaký diktafon schopný snímat mé myšlenky, jsem se sám sebe ptal, proč už takové pocity nezažívám. Za těch 17 let, co od té doby uplynulo, se postupně vytrácel ten dětský život plný překvapení, dobrodružství a ničím nesvázané budoucnosti.

Boj s všedností

A proto se teď zaříkám, že si nesmím nechat brát sny. Že se nesmím nechat svázat všedností. Že život nesmím jen přežívat. Nikdy, ani jednu minutu.


Podobné

Vlož komentář