Minimální dům

Nastal čas otevřít novou rubriku blogu o tématu, který je pro pomalý život hodně důležité – a tím je bydlení. Od ukončení studia a odchodu z Brna zpět na Kyjovsko neustále řeším kde a jak bydlet. Z mamahotelu na malém městečku (či velké vesnici) jsem šel s B. do pronajatého bytu v městě cca 12tisícovém. Do bytu sice poměrně malého, ale skoro nového, se dvěma terasami, vyhrazeným parkovacím místem ve vnitrobloku a nízkými náklady na energie. Tou dobou jsem navíc v Kyjově pracoval a kancelář jsem měl 5 minut chůze.

Zpomalit bydlení

Už je to přes 3 roky a ač je to bydlení maximálně pohodlné, chybí nám větší kontakt s přírodou. Navíc nás čím dál víc obtěžuje hučení z nedaleké továrny – 24 hodin denně. A já přece zpomaluju a chci pracovat méně a pokud možno tam, kde bydlím.

Řešení se nabízí – dům se zahradou na okraji města či v přilehlých vesnicích. Jenže ono to není tak jednoduché. Kupovat starý dům a opravovat, na to já nejsem. Nechci se stát otrokem svému domu. Tak je to jasné, postavit dům nový. A to jsme zase u peněz. Mám obří averzi k půjčkám takového typu a rozsahu. Nechci se stát otrokem hypotéky. Už slyším ty hlasy: „Takovej je život kamaráde.” nebo „To si musíš hošku rozmyslet, co vlastně chceš.”

V hlavě se však něco líhne. Něco, co tam bylo dlouho, ale až s těmi změnami okolo to začíná dávat smysl. Možná není až tak nereálné mít dům nový a přitom se nezadlužit do konce života. Říkám mu „minimální dům”.

Vylézt z ulit – fyzických i myšlenkových

Proč jsou domy „drahé”? Protože když už je stavíme, tak je chceme takové a takové a chceme tam to a to a to v rámci hesla „když už, tak už”. Co takhle dům omezit na nezbytné minimum a v maximální míře využít pozemku kolem něj? Postavit malinký domeček s ložnicí, obyvatelnou kuchyní, koupelnou, pokojíkem a nějakým tím nezbytným úložným prostorem. S minimem náročných technologií. Vše ostatní řešit postupným zabydlováním zahrady – terasou (obývák, pracovna, jídelna), letní kuchyní, zahradním domkem (dílnou), kůlnou… To vše může vznikat postupně, měnit svou funkci a také zanikat, podle toho jak se mění potřeby a finanční možnosti. Že to nebude jednotné či dokonalé? No a co?

Přizpůsobit se přírodním biorytmům

Jistě, znamená to zásadní omezení v zimě. Ale co takhle v zimě prostě opravdu zpomalit a hibernovat, tak jak to našim předkům bylo přirozené?

Že to není až tak utopická myšlenka dokazuje, že nacházím podporu ve svém okolí, přibývá projektů minidomků a jsou i čeští architekti, kteří přesně takový životní styl prosazují. A já mám čím dál větší touhu jít proti zaběhnutým zvyklostem, tak jak to ostatně dělám i v jiných oblastech života 🙂