Netajím se tím, že Vánoce zrovna nepatří mezi mé oblíbené svátky. Pokud Vánoce bezvýhradně milujete, tak tento článek raději ani nečtěte.
Vlastně, já asi nemám vyloženě rád žádné svátky nebo významné dny. Ani své narozeniny nijak nehrotím. Jen těm Vánocům se dost blbě vyhýbá. Například Velikonoce můžu klidně ignorovat, aniž by to kohokoliv v mé blízkosti pobouřilo. Ale zkuste si to s Vánoci? To bych musel mít opravdu hroší kůži, abych rodině prostě oznámil, že budu na Vánoce doma, ať si Štědrý večer užijí beze mě. Když neuznávám Vánoce tak, jak jsou všeobecně pojímány, mají někteří lidé dojem, že jim je kazím (a sobě prý taky). Přitom oni je zase kazí mně tím, že si vynucují jakousi jejich většinově přijímanou podobu, která mě však totálně frustruje. Zapeklitá situace.
Soustavně na tom však pracuji, abych si ten vánoční kolotoč zminimalizoval. Dávám víc najevo, co je pro mě ještě příjemné a co už ne. B. a její rodina to respektuje a nacházíme přijatelná řešení. S rodinou z mé strany už je to horší.
Kdo kde bude
Všichni chtějí být na Vánoce se všemi. To ale reálně nejde. Takže se pořád vyjednává, kdo kde a kdy bude. Z Vánoc se stává přejížděčka z místa na místo – jeden velkej kompromis, který vlastně zcela nevyhovuje nikomu. Nejméně těm pendlujícím, což bývá ta nejmladší generace. Kolik kvůli tomu vzniká v rodinách hádek?
Vánoce a dárky
Nesoulad se hodně projevuje v oblasti dárků. Jako dítě jsem Vánoce vnímal hlavně jako čas, kdy se řeší dárky (bravo obchodníci a markeťáci). A mám pocit, že mnozí si to s sebou berou i do dospělosti (bravo obchodníci a markeťáci podruhé). Je mi to čím dál víc prosti srsti. Nejradši bych si dárky nedával vůbec, nebo jen v nějaké symbolické rovině. To se mi v mé rodině ještě „prosadit” nepovedlo. Například, že bychom si místo rozbalování dárků vymysleli nějakou jinou povečeřovou aktivitu – třeba procházku. Ač to letos vypadalo nadějně, nakonec to někteří členové bojkotovali, dárky nakoupili a já se holt přizpůsobil, byť šalamounsky (pssst). Avšak doufám, že to letos (snad) bude v mnohem méně konzumní podobě, a i ostatní to pojmou přeci jen méně „megalomansky”. Ono dostávat věci, které pak někde leží nebo skončí v koši je krom plýtvání času a peněz taky zbytečná ekologická zátěž. Naštěstí jsem se alespoň letos vyvlékl z řešení dárků za někoho jiného. „Chceš dát dárek osobě XY? Tak si ho vymysli a kup sám.”
Taky mě dlouhodobě fascinuje logika dávání „obálek”. Přestože už 6 let nejsem nezaopatřené dítě, tak ke mně každý rok nějaká ta obálka připutuje ve smyslu „kup si za to co chceš”. Zajímalo by mě, jak by to fungovalo, kdybych to oplácel stejně?
Moje pomalé Vánoce
Jsem zvědavý, jestli se někdy dočkám toho, že Vánoce pro mě budou představovat „jen” pár volných dní, během kterých se potkám s nejbližší rodinou, budu si užívat klidu a mrknu na nějakou tu pohádku. Bez dárků, bez náročných příprav, bez přejíždění z místa na místo, bez návštěv „ze slušnosti”. Třeba se na ně pak budu i těšit.
4 Komentáře
Já na rozdíl od tebe, jak asi víš, všechny svátky neskonale miluju. Těším se na své blízké a známé, a čím více se lidí sejde, tím lépe. Příprava na ně je sice časově i finančně náročnější, navíc doplněná nemalým úsilím spojeným s úklidem, nákupy a přípravou pohoštění, ale asi jsem to zdědila po své matce, neboť vše z toho dělám ráda. A Vánoce jsou těmi nejvíce oblíbenými svátky, neboť jejich atmosféra (mnohdy i s typickými hektickými stavy) je nejkouzelnější.
A co se týče dárků? Dárky dostávám i kupuju velmi ráda. Dodnes se mi vybavují nejkrásnější vánoční dárky. Byla to mrkací panenka, se kterou jsem se mohla hrát jen pod dohledem, neboť té předchozí jsem z nevysvětlitelného důvodu vytrhala řasy. Až do puberty seděla načančaná panenka s blond vlásky na pohovce v obývacím pokoji a přes dlouhé řasy pozorovala hosty, kteří se u mých rodičů scházeli často a v dosti velkém počtu. Dále to byly bílé krasobruslařské boty a brusle se šesti! zoubky (o zoubky jsem pravidelně zakopávala, ale vlastním je dodnes, i když v bruslení vůbec nevynikám ) a modré dívčí kolo, které rodiče sehnali od kamaráda, jehož dcera vyrostla, a které jistě za několik let stejnou měrou potěšilo u stejné příležitosti i mou mladší sestřenici. Taktéž stříbrné hodinky s bílým proužkem budou doživotní vzpomínkou na loňské Vánoce :-))
Ne vždy a ne všechny dárky našly své uplatnění, mnohé z nich skutečně neměly dlouhého trvání, zdobily můj šatník jen dočasně, některých se ale nedokážu zbavit doposud. Jsou to například pozlacené hrníčky od milé sousedky, vánoční prostírání od přátel z Německa, porcelánový čajový servis od tety a strýce, talíře od švagrové používám už spoustu let každoročně pouze o Vánocích, a dokonce i ne zcela nejmodernější hrníčky mi budou připomínat rodiče mého bývalého manžela. Každý dárek je pro mne vzpomínkou na osobnost, která byla pro mě v životě svou existencí důležitá, a proto děkuji za události, při kterých jsem jimi byla obdarována.
Tvůj článek mě přiměl k zamyšlení, tvé pocity jsou úplně odlišné od mých, a proto si nyní více vážím tvé návštěvy a těším se na příští Vánoce, možná i na další originální dárek, super!
Mamka
P.S.
Jistě oceníš napříště mou snahu zmírnit ekologickou zátěž ponožkami pletenými z párané vlny :-))
Děkuju 😉
To je super maminka 🙂
Amen!