Už jsem v některých svých článcích zmínil, že chodím k psychoterapeutovi. A protože ve společnosti pořád může přetrvávat taková jako blbá představa, že k lidem s „psycho” na začátku chodí jen blázni, či psychicky nemocní lidé, tak bych tu svým psycho-coming outem rád přispěl ke zlepšení jejich (našeho?) společenského obrazu.
Není se za co stydět
Ať už má někdo diagnostikovanou duševní poruchu, nebo prostě jen zažívá životní nepohodu, není to nic, za co by měl být odsuzován. Běžně se lidí nestydí bavit o svých zdravotních problémech, jako je třeba vysoký krevní tlak nebo zánět mandlí. A s psychikou je to vlastně dost podobné jako s tělesným zdravím.
Psychiatr, psycholog a psychoterapeut
Teď odbočka. Je docela dobré vědět, co která psychoprofese vlastně dělá.
Psychiatr je lékař – má vystudovanou medicínu stejně jako např. váš praktický lékař nebo „doktor” v nemocnici. Jen se v rámci předatestační přípravy zaměřil na duševní poruchy. Zde se dopustím zjednodušení problematiky, psychiatři se zaměřují na duševní poruchy spíše z toho biologického pohledu. A taky jako jediní mohou předepisovat léky.
Psychologové mají vystudovaný vysokoškolský obor na humanitně zaměřené fakultě. A opět zjednodušeně, jejich činnost se zaměřuje víc na „duši”, než tělo. Mají poměrně široké možnosti uplatnění od nemocnic, přes personální agentury po své soukromé praxe. Nejčastěji ale dělají psychologická vyšetření a diagnostiku.
A pak jsou tu psychoterapeuti. Nejde o zdravotnické pracovníky, jejich profese není (zatím) nijak legislativně ukotvena. Pomocí terapeutických metod a díky znalostem a dovednostem v oblasti lidské psychiky pomáhají lidem v různých oblastech jejich života – změnit chování, myšlení, emoce, či osobní charakteristiky. Jednoduše pomáhají lidem s řešením více či méně běžných životních problémů. A to jak lidem s duševní poruchou, tak těm „zdravým”. Psychoterapii ale může vykonávat také klidně psycholog, či psychiatr.
Pokud vás mé definice neuspokojily, doporučuju článek na serveru psychologie.cz.
Jak to vidím já
Psychoterapie může být obtížně uchopitelná. Jednoduše proto, že jsou různé psychoterapeutické metody a taky proto, že každý terapeut si může jet „po svém” a každý člověk po psychoterapeutovi může chtít něco jiného. Abych to nějak vyjádřil svými slovy, pokud máte životní obtíž a cítíte, že by se vám hodilo mít někoho, kdo vám s ní pomůže, tak můžete využít služeb psychoterapeuta. Anebo ho můžete navštěvovat prostě jen tak, preventivně. Mezi každým klientem a terapeutem vznikne naprosto unikátní vztah, jehož smysl a cíl je však poměrně prostý – cítit se lépe a mít lepší kvalitu života. Je však nutné říct, že to není ze dne na den. A připravte se na to, že psychoterapeut primárně neradí. Rozhodnutí změnit sebe, svůj život, postoj, myšlení, emoce atd. je jen a pouze na vás. Terapeut je od toho, aby vám v tom pomohl, ne aby vaše problémy řešil za vás, či vám dal nějaký zázračný návod.
Někdo možná namítne, že na to má partnera, kamaráda, rodinu atd., ale tito blízcí lidé často nejsou příliš vhodní. Psychoterapeut je nezávislý a má znalosti a dovednosti, jak s vámi pracovat na určité odborné rovině. Velmi významná součástí terapie je i to, že terapeutovi můžete říct naprosto vše, protože je vázán mlčenlivostí a vy nemáte důvod si před ním na něco hrát. Můžete být opravdu sami sebou. A pokud nejste opravdu duševně nemocní, tak si ho platíte – a to do celé té věci vnáší zcela jiný rozměr.
Já sice netrpím duševní poruchou (nebo o tom aspoň nevím), ale k psychoterapeutovi chodím a nestydím se za to. A každému, kdo se třeba bojí nebo si jen není jistý, návštěvu terapeuta doporučím. Jen si to chce dobře vybrat a neskočit na lep nějakému šarlatánovi, který v tom vidí snadný výdělek.
2 Komentáře
[…] na začátek konverzace otravovat svými problémy, on má svých jistě dost. Navíc na to mám psychoterapeuta. U mě je ale možná asi trochu problém, že se takto chovám i k bližším známým, […]
[…] trnitá, protože jsem se ztratil a nevěděl kudy kam. Už rok mi ale v nacházení cesty pomáhá psychoterapeut. On za mě sice ten batoh života neponese, ani mi neukáže kudy jít, ale je tu pro mě, když ze […]